Nikdo nás neupozornil na to, jak moc může být těžké, být dospělým.
Teď, když jsme dospělí, si můžeme začít naplno uvědomovat, jak moc jsme v tom špatní. Nikdo nás nenaučil, jak správně spočítat daně, nikdy nás nenapadlo, že abychom mohli mít chvilku času sami pro sebe, musíme si na to vyhradit místo mezi ostatními schůzkami a povinnostmi v diáři.
Takže děkuji za tuto zkušenost, ale raději se vzdám pozice dospělého, a vrátím se opět aspoň na chvíli do dětství – do doby, kde nebylo tolik odpovědnosti a povinností, protože:
Být dospělý je jako skládat puzzle bez obrázku – i přes to, že se všichni snažíme, nikdo ve skutečnosti neví jak na to a ani jak to celé dopadne.
Cítíte to někdy stejně jako já? Co z dětství nejvíc chybí vám?
Copyright fotografie pixabay.com