Vědci už dříve prokázali souvislost mezi duševními poruchami a genetickým zatížením. Teď ovšem přišli s novým, převratným objevem – nejen, že je naše mysl ovlivnitelná DNA výbavou, kterou si každý neseme, ale funguje to i naopak – to co prožijeme, se může navždy zapsat do naší DNA! My pak takovou informaci předáme dál, našim dětem.
Celou studii provedli vědci z Helsinské univerzity ve Finsku a Univerzity v Uppsale ve Švédsku, za spolupráce s kolegy z Národních institutů zdraví. Výzkumní pracovníci měli k dispozici dvě skupiny dětí. První z nich měla rodiče, kteří byli během druhé světové války evakuováni z Finska, zatímco rodiče druhé skupiny, zůstali během války doma. Mezi rodiči dětí ze skupiny jedna a dva byl obrovský rozdíl, stejně tak i u jejich dětí.
Může se zdát, že ti, kteří museli čelit hrůzám války ze svých domovů, prošli větším stresem než ti, kteří byli odvezeni do bezpečí. Opak je ovšem pravdou! „Zachráněné děti“ prošli mnohem větším traumatizujícím zážitkem. Byli odloučeni od svých rodin, bez informací o tom, jak se jim daří, bez možnosti se s nimi spojit. Museli se naučit nový jazyk, žít v novém prostředí s přizpůsobit se jiné kultuře.
Výzkum prokázal, že dcery evakuovaných žen byly častěji léčeny pro duševní poruchy. Samotný fakt, jestli se někdy z podobných důvodů léčila jejich matka, přitom nehrál žádnou roli.
Vědci si zatím ještě nejsou jistí, jestli má matčino trauma z dětství stejný dopad na syny, jako na dcery, stejně tak, jako ještě nepotvrdili, jestli může mít vliv hlubokého zážitku ještě i na vnoučata.
Samozřejmě, že účastníci studie prošli opravdu silně traumatizujícími zážitky, které naštěstí nejsou běžné. Vědci potřebovali kvůli snazšímu určení výsledků opravdu silný příběh, nicméně stejný dopad můžou mít i menší dramatické prožitky z dětství.
Vysvětlení jsou víceméně dvě.
- Při velmi silném prožitku si hluboce přejeme, aby nás už nic podobného nepotkalo. Později chceme ochránit své děti a tak na podobné věci klademe velký důraz, což je navždy změní.
- Epigenetika, vědní obor, který zkoumá to, jak mohou věci jako kultura, životní prostředí a dokonce životní styl ovlivnit vývoj naší DNA. Vědci popisují jisté epigenetické dědictví, skrze které mohou být následky traumatu předávány po celé generace.
I přes všechna zjištění, je celá vědecká studie zatím ještě v plenkách. Nicméně výzkumní pracovníci už teď varují před negativními vlivy, které by mohli už dnes ohrozit celé příští generace.
Copyright fotografie pixabay.com
Soutěžte o zajímavé ceny!
A jaký je váš názor? :)
Co k tobě patří, to neztratíš ... Co k tobě nepatří, to neudržíš ...